Baťův kanál je turisticky zajímavá vodní cesta vedoucí na úpatí Bílých Karpat, postavená v letech 1935 až 1938 podle vzoru francouzských kanálů v délce 52 km, která spojovala Otrokovice s Rohatcem. Částečně vede po řece Moravě, jinak uměle vyhloubenými kanály s řadou pohyblivých jezů, 14-ti plavebními komorami a dalšími vodními stavbami. 

Na Baťově kanále je celkem 23 mostů. Pod mosty byly vybudovány podchody pro tažné koně a případně tažnou techniku.

Nejdůležitější dopravovanou surovinou byl lignit z dolů v Ratíškovicích, které rovněž vlastnila firma Baťa. Lignit se převážel po kanále do Otrokovic, kde sloužil jako palivo pro zdejší tepelnou elektrárnu, která dodávala elektrickou energii baťovým závodům na zlínsku.

Baťův kanál se mohl pyšnit řadou unikátních technických zařízení, jako byl například výklopník uhlí u Sudoměřic nebo lanovka pro přetahování člunů přes Moravu ve Vnorovech apod. U všech plavebních komor byl vystavěn typický „baťovský“ domek pro obsluhu komory. Řada těchto památek přežila bez větších škod až do dnešní doby, což dokazuje profesní um a kvalitu práce tehdejších stavařů a techniků.

V současnosti je prakticky celá vodní cesta v délce 52 km opravena, je zprovozněno 13 plavebních komor a na Baťově kanále čile probíhá turistická vodní doprava mezi Otrokovicemi a Petrovem, případně i slovenskou Skalicí. V provozu je 8 přístavů a 16 přístavišť. Díky vybudování slovenského přístavu Skalica se stal Baťův kanál mezinárodní vodní cestou. V blízké budoucnosti se plánuje prodloužení trasy až do Hodonína a Kroměříže.